Kompaktní pohoří Králického Sněžníku bylo dlouho stranou hospodářského zájmu vlastníků: pralesovité porosty na příkrých svazích byly ve špatném stavu, nevhodném druhovém složení, jen obtížně dostupné a přeprava vytěženého dřeva byla náročná. Hospodaření za takových podmínek nebylo výnosné a tak se zájem o revíry v okolí Sněžníku objevil až v 18. století. Ani v dalších stoletích nebylo hospodaření ve zdejších lesích snadné, neboť lesy byly poškozovány mohutnou sněhovou a jinovatkovou pokrývkou; krátké vegetační období ve vyšších polohách oslabovalo rostoucí stromy, bránilo dozrání semene a tím omezovalo přirozenou obnovu porostů.
Mnohem dříve se proto do zdejších lesů dostala myslivost v podobě honů. Kromě dodnes lovených druhů neváhali lovci zastřelit druhy, které dnes přísně chráníme, pokud jsou vůbec na území schopné vytvořit životaschopnou populaci (např. tetřev, tetřívek, jeřábek, výr, velcí dravci a kdysi i medvědi).
Lichtenštejnové, majitelé části pohoří na východ od řeky Moravy, nechali pro účely lesního hospodaření i lovu zbudovat na přelomu 19. a 20. století mnoho cest, horských chodníků a také loveckých chat. Spíše menší dřevěné chaty byly rozesety po svazích, mnohdy v nadmořských výškách přes 1200 metrů. Většina se jich dochovala do dnešní doby a tak si můžete zkusit na mapách najít Babuši, Podbělku, Vilemínu, Františku (Francisku), Strašidla (původně Trojhrobová), Zbojnickou, Novou Kanadu, Sršňovku, Ludmilu, Pavlíčkovu, Šindelku, Hubertku či Stříbrnickou chatu.
Před rokem 1989 sloužily pro ubytování lesních dělníků a brigádníků sázející stromky. Lesní správy je také pronajímaly jako víkendové chaty a řada lidí z podhůří si tak mohla užívat krásné přírody, aniž by museli pořizovat vlastní nemovitost. Chaty jsou většinou umístěny poblíž potoků či studánek, mají skromné vybavení nábytkem s patrovými palandami a obvykle se musíte obejít bez vodovodu a elektřiny. Po letech svícení svíčkami a petrolejkami je zázrak, že z chat nezůstaly jen hromádky popela.
Sněžná chata
Keš vás bude lákat k nejmenované Sněžné chatě, která má mezi chatami svým způsobem prominentní postavení. Viděl ji každý turista, který se vydal na vrchol Králického Sněžníku údolím Moravy. Viděla ji většina z těch, kteří v ose údolí dohlédli vrcholu. A naopak od chaty samotné je vidět většina české části Králického Sněžníku.
Chata byla postavena v roce 1899 na bočním hřbetu Králického Sněžníku vybíhajícího k jihu v nadmořské výšce přibližně 1216 metrů. Původně se jmenovala Schneebergbaude, což by se dalo do češtiny přeložit jako Sněžnická bouda či Bouda na Sněžníku, dnes se jí říká Sněžná.
Spíše malá dřevěná přízemní stavba (8 × 4 metry) v majetku Lesů ČR stojí na kamenné podezdívce, která vyrovnává sklon svahu. Chata je orientována přibližně k jihu (směrem na Koňský hřbet a Uhlisko), tj. k bočním hřebenům pohoří jsou přivráceny delší strany. Vstup je na západní straně, na zbylých stranách je po jediném okně, jen východní strana má okna dvě. Okna jsou zabezpečená okenicemi. Stěny jsou pokryty hnědě natřeným šindelem – kdysi býval přírodní a pokrýval i celou sedlovou střechu. Tu dnes kryje více praktický zeleně natřený plech, ale šindel by chatě přidal na romantickém kouzlu. Nad střechu vystupuje komín, dnes s plechovým kohoutem pro lepší tah. Oba štíty nad kratšími stěnami jsou prkenné, v jižním štítu je navíc vstup na půdičku. K chatě patří několik stavbiček – dřevník, ohniště a kadibudka.
Sněžná chata vždy stála na malém palouku, ale ten byl v průběhu času obklopen pasekou, mladým i vzrostlým lesem. Pro značnou expozici hřbetu se okolí říká Větrná a vítr skutečně ovlivňuje okolí nejsilněji. Dnešní stav je stopou po větrné kalamitě a gradaci lýkožrouta v devadesátých letech, kdy příroda posunula hranici vzrostlého lesa až nad chatu; silný vítr paseku nejspíše stále tímto směrem zvětšuje. Pro lesníky představuje Větrná náročný úkol: půda stále negativně ovlivněna imisemi, vysoká nadmořská výška, vydatná sněhová nadílka, krátké vegetační období, jižní expozice a vítr, který v zimě znásobuje účinek mrazu a navíc nese ledové krystalky zraňující mladé stromky. A když konečně smrky vyrostou, jsou opět vystaveny větru. O způsobech obnovy lesů v těchto místech si můžete přečíst na tabuli 10. zastavení naučné stezky (waypoint R2).
Výhled
Pro turisty je nejzajímavější doba, kdy jsou stromky okolních porostů ještě nízké a od chaty se otevírá krásný výhled. Po levé straně je uzavřen Podbělským hřbetem, od Stříbrnické, přes Černou kupu, Sušinu, Podbělku s Uhliskem, do jejichž svahů se odporně zařezává horizontální těžařská cesta. Pravou stranu výhledu lemuje hradba Malosněžnického hřbetu, tj. západního hraničního hřebene. Zprava zahlédnete Malý Sněžník a jeho vedlejší vrchol Hraniční skály, Hleďsebe (Výrovník) a Klepáč (Trojmořský vrch) s rozhlednou, přes Jelení vrch až po Roudný. Jistě si všimnete rozdílné podoby lesů na Podbělském vlevo a Malosněžnickém hřbetu vpravo. Lesy na svazích vpravo jsou z pohledu převládající západních větrů v závětří, zatímco protější, návětrný svah je jim přímo vystaven.
V ose údolí řeky Moravy je vidět na celou Bukovohorskou hornatinu na historické zemské hranici Čech a Moravy. Blízko Klepáče vystupuje Bouda proslavená tvrzí, jasně rozpoznatelný je dvojvrchol Suchého vrchu a Bradla, dvojice oblin Prostředního vrchu a Jeřábu, lyžaři oblíbená Buková hora a Strážka se Špičákem. Vlevo od nich je bližší Hora Matky Boží s klášterem Hedeč.
Ať už půjdete na Sněžník nebo naopak z něj, zastavte se na pár chvil u staré horské boudy a pohlédněte do kraje nebo na svojí svačinu. Tedy – pokud bude hezké počasí, při bouři by tu nikdo nechtěl být.
Kudy ke krabičce
Krabička je ukryta krok od žlutě značené turistické trasy, na kterou se můžete vydat např. z parkoviště (waypoint PA) u konečné autobusu v Dolní Moravě. Čeká vás cesta lehce přes 7 kilometrů dlouhá s převýšením téměř 600 metrů. Podél řeky stoupá cesta jen mírně až na rozcestí Pod Vilemínkou (waypoint T1), druhý úsek je strmější a rozhodně není vhodný pro dětský kočárek. Alternativou může být cesta z vesnice Stříbrnice přes sedlo pod Stříbrnickou a přes blízkou chatu Francisku – o chlup kratší s větším převýšením i klesáním navíc. A pokud jste ještě nešli hraniční hřebenovku, projděte si Kralický Sněžník pěšky.
Národní přírodní rezervace Králický Sněžník
Keš je umístěna na území národní přírodní rezervace Králický Sněžník. Cenné jsou v ní především plochy alpinského bezlesí, horská vrchoviště, rašelinné a horské smrčiny, acidofilní bučiny, též sutě, skály, jeskyně a samozřejmě i životní prostor pro vzácné druhy živočichů. Jelikož národní přírodní rezervace obecně chrání nejcennější území našeho státu, buďte k přírodě při své návštěvě obzvláště ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. Po území rezervace se pohybujte výhradně po značených cestách a neopouštějte je. Pro návštěvu této keše nechte kolo doma, žádné cesty určené cyklistům ke Sněžné chatě nevedou.