Doubrava (OK/PL-034) SOTA cache tradiční cache – GC2HMYN

CS: Kopec se stopami po působení československé armády, kopec vysílačů.
EN: The hill with the buildings of the former military company, with several transmitters and a wonderful view of the Bohemian Forest.

Celý text je k dispozici včetně diakritiky.

Doubrava je nejvyšší v pásu kopců, který je podle ní označován jako Doubravský hřeben. Vrchol dosahuje do nadmořské výšky 727,2 metrů a o 8 metrů tak převyšuje svou sousední sestřičku, Malou Doubravu. Do všech stran padají příkré svahy, nejstrmější z nich ty na severu, nejpříjemněji by se stoupalo žlabem ve směru od Kněžské hory do sedla U Huberta.

Velkou Doubravu obtéká ze západu a severu říčka Poleňka, která si zde našla cestu přes Doubravský hřeben na východ a to mezi masivy Doubravy a Bělýšova. Velká Doubrava převyšuje toto údolí o přibližně 320 metrů, přičemž výškový rozdíl je překonán na vzdálenosti lehce přesahující 1 km.

Severní polovina masivu Doubravy je pokryta hlavně listnatým lesem, který má původní charakter a přirozenou druhovou skladbu. Oceňován je též hojný výskyt měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva). Pro svou hodnotu je severní část svahů Doubravy spolu s Bělýšovským polesím, vrchy Bělčem a Tuhošťem chráněna jako evropsky významná lokalita Švihovské hvozdy.

Československá lidová armáda...

Se samotným vrcholem je to horší, o jeho původní podobě nemůže být řeč. Nadmořská výška Doubravy i relativní blízkost k západním hranicím přitahovala armádu, která na jejím vrcholu umístila svou posádku. V roce 1957 byla již vrcholová část přebudována mnoha terénními úpravami, na jeho jižním svahu stála dvojice velkých domů. Doubrava začala sloužit jako stanoviště vojenských radiotechniků.

V srpnu 1961 vznikl v Dobřanech 52. radiotechnický prapor označovaný též jako VÚ 8060. Tenkrát jej tvořila trojice radiotechnických hlásek, jeden rt. uzel a velitelská rota. V následujících letech pod prapor přešla i 309. radiotechnická hláska na Doubravě. Osazena byla ruským radiolokátorem P-35 a jedním radiolokačním výškoměrem PRV-11.

V roce 1977 proběhla reorganizace a prapor byl podřízen velitelství 3. radiotechnické brigády, které bylo nově vytvořeno v Chomutově. 309. radiotechnická hláska Doubrava se v rámci reorganizace stala 521. radiotechnickou rotou Poleň s označením VÚ 8060/C. Ve změněných společenských podmínkách došlo k další transformaci a z praporu se v březnu 1992 stala 52. skupina radiolokačního průzkumu a uvědomování. Útvar zanikl na samém konci prosince 1994.

Dnes jsou vojenské budovy již dávno nevyužívané a v dezolátním stavu, nebezpečné. Zkuste z jejich exteriérů poznat, kde se podávalo UHO, kde byla rota, z jakého sálu řídili velitelé, kde je vstup do bunkrů, kde se skladovaly pohonné hmoty. Poznáte vrátnici, pingpongárnu či psí kotce?

... a její hračky

Na samém vrcholku byla stanoviště pro radiotechniku. Zmíněný radiolokátor P-35 měl ruský krycí název Saturn, český Strážisko (lidově překřtěn na Strašidlo) a na Západě byl známý jako Bar Lock. Vznikl v roce 1961 jako evoluční verze inovující předchozí lokátor P-30. Šlo o pozemní systém včasného varování, který operoval v pásmech E a F dnešního rozdělení dle NATO.

Radar byl umístěn na nákladním přívěsu a byl částečně mobilní. Skládal se z řídící kabiny a dvojice otáčejících se horizontálních parabolických antén, které zajišťovaly jak vysílání, tak příjem. Osazen byl šesticí vysílačů (magnetronů), které byly chlazeny olejem nebo fridexem, případně etylglykolem. Bylo také proč je chladit, vždyť každý z nich měl impulzní výkon přesahující 600 kW. Radar vysílal 375 paprsků za sekundu, každý o šířce 7 stupňů.

Radar byl schopen zjistit azimut cíle a jeho vzdálenost, ale jelikož byly obě jeho antény vodorovné, nebyl schopen snadno zjistit výšku cíle. Výšku bylo možné stanovit při vysílání ze všech 6 vysílačů, průběžném naklánění antény a vypínání jednotlivých přijímačů. Na pravé straně horní antény byl umístěn druhotný radar, který zajišťoval rozlišení vlastních a nepřátelských letadel pomocí systému IFF. Dosah radaru byl až 350 km, dokázal postihnout prostor až do výšky 25 km a pokrýval kruhově horizont. Přesnost měření vzdálenosti cíle dosahovala 0,5 km a přesnost měření směru 0,5 stupně.

Pro omezenou možnost měřit výšku cílů byl P-35 doplněn radiolokačním výškoměrem PRV-11, který byl armádě dodáván od roku 1961. V Rusku byl označovaný krycím názvem Veršina a u nás krycím názvem Svojšín. Impulzní výkon tohoto radaru dosahoval 1,2 MW, což zajišťoval podle pamětníků tehdy snad největší magnetron na světě, opět chlazený olejem. Cíl letící ve výšce od 500 metrů do 35 kilometrů dokázal detekovat až do vzdálenosti 230 kilometrů, nízko letící cíle pak jen do 60 km. Přesnost měření vzdálenosti byla do 1 km, měření výšky pak v rozmezí 200 až 500 metrů. Výškoměr se uměl bránit aktivnímu rušení, ale jen přeladěním na jednu z pěti pevně určených frekvencí. Avšak mohutnost vysílaného paprsku – šířka 1,5° a výška 1° – možnost rušení výrazně komplikovala.

Technici těchto radarů vzpomínají, jak dostávali příplatek za práci v silném magnetickém poli – hodina pobytu v metrovém pásmu znamenala 50 haléřů navíc, v centimetrovém pásmu šel příplatek přes 1 korunu. Zároveň nesměli v blízkosti radiolokátorů nosit kovové věci, hodinky prý byly za 15 minut na vyhození. K dobru se přidávají historky o pečení masa v mikrovlném proudu, který měl detekovat nepřátele. Silné magnetické pole negativně ovlivňovalo i příjem rádia a televize, na obrazovkách se stále objevovaly pruhy. Podle bývalých vojáků magnetické pole ovlivňovalo více věcí: ti, co na radarech sloužili déle, pak obvykle měli jen dcery.

Vysílá se dále...

Po opuštění lokality armádou se na vrcholek nastěhovaly vysílače. Dnes tu najdete dva, hlavní je v blízkosti vrcholu, druhý ve východním svahu kousek pod vrcholem, oba patřící plzeňské společnosti RTI cz. Je z nich šířen signál několika rádií (Frekvence 1, Hitradio FM Plus, ČRo 2, ČRo 3, Rock Radio Šumava, Radio Impuls, Radio Blaník ZČ a Kiss Proton) a mobilních telefonních sítí.

Na nižším příhradovém stožáru je též od roku 1995 umístěn jeden z VO převaděčů radioamatérů s volacím znakem OK0L. Aby radioamatéři mohli umístit na soukromý stožár své hračky, museli celou 30 metrovou konstrukci natřít. Anténu tvoří čtveřice dvouprvkových antén Yagi o celkovém výkonu 10 W, které jsou umístěné ve výšce okolo 25 metrů pěkně nad sebou a všechny směřují severovýchodně. Výstupní kmitočet je 145,7375 MHz, vstupní kmitočet s odstupem -0,6 MHz pak 145,1375 MHz, aktivuje se tónem o kmitočtu 1750 Hz.

SOTA cache

Aby nebylo vysílání málo: Doubrava je dalším z kopců v programu Summits On The Air neboli Vrcholy v éteru. Cílem programu je rozvoj radioamatérského provozu z vrcholů kopců a hor. Radioamatér si tedy dá do batohu své přenosné vysílací zařízení a vydá se na vrchol vybraného kopce. Z něj pak vysílá a snaží se spojit s jinými radioamatéry, ať již doma či na jiných lokalitách. Radioamatér na kopci získává body, které rostou s náročností výstupu (tj. nadmořská výška, zimní terén), nicméně jsou započítány jen při 4 a více spojeních. Získané body se objevují v ústřední databázi SOTA.Program SOTA není omezen na české radioamatéry, naopak jde o aktivitu celosvětovou, ke které se Česko připojilo v květnu 2007.

Doubrava svou výškou patří mezi šestibodové kopce, poprvé jej aktivoval 22. února 2009 radioamatér s volacím znakem OK4DX, což můžete vidět zachycené na fotce.

Kudy ke krabičce

Na velký kopec vede mnoho cest a všechny vás zavedou přibližně do sedla U Huberta.

Asfaltka: V zatáčce nad Věckovicemi (waypoint T1) odbočuje na východ asfaltka. Je na ní umístěn zákaz vjezdu, který prosím respektujte. S trochou drzosti lze u odbočky bezpečně zaparkovat, pro mnoho vozů tam však místo není. Pozvolna stoupající asfaltová cesta vás povede po východních svazích Malé Doubravy. Na začátku cesty (waypoint R1) je pěkný výhled na jihovýchod směrem na Bezí, Klatovy či Šumavu, později se nabídne výhled směrem na severovýchod např. na Kněžskou horu, Říčej, Valbu, Běleč či na údolí Úhlavy.

Zadýchávací: Přejedete-li odbočku na asfaltku, pak můžete za další zatáčkou najet na lesní cestu (waypoint P1), kde je dostatek místa na zaparkování. Začíná zde příjemná lesní cesta, která vede po vrstevnici. Po ní dojdete k odbočce (waypoint T2) a vydáte se vzhůru. Příkrá, nepříliš používaná cesta vás povede opět do sedla U Huberta, ale od jihozápadu.

Řakomská: Budete-li na Doubravu vyrážet z Kněžské hory, můžete prozkoumat cestu, která vede ze sedla mezi těmito kopci. Začíná kousek (waypoint T4) od rozcestí s kapličkou, prochází pastvinami, po okraji lesa a pak už stoupá k vrátnici původního vojenského areálu. Nezkoušeli jsme.

Ze sedla U Huberta pokračujte po asfaltce k severu. V bývalém vojenském areálu se před budovou bývalé roty vydejte vlevo. Po pár desítkách metrů (waypoint R1) se otevře výhled přes Malý a Velký Bítov, na Šumavu, na jihozápadní část Korábské vrchoviny, německá příhraniční pohoří atd.

Budete-li pokračovat po cestě okolo vrcholu Doubravy dále, dojdete do blízkosti kešky. Od ní můžete ještě popojít na paseku, kterou používají paraglidisté. Hned na začátku (waypoint R2) se vám nabídne výhled na Bolfánek, ale i na západ směrem k Českému lesu či Sedmihoří. Na pasece samotné dávejte pozor, ať se nesrazíte se startujícími. V horní části paseky je umístěna lavička i s pravidly pro používání plochy (waypoint R3). Okolo lavičky lze vyjít na vrcholovou plošinu s přístřeškem (waypoint R4). Nedaleko něj je nejvyšší bod Velké Doubravy a žulový památník s letopočtem 1867.

Pahorky pro stonožky

Keška je součástí série Pahorky pro stonožky, která vás provede po vrcholech Doubravského hřebenu a blízkých sousedních kopcích. Série si klade za cíl ukázat vám nádheru původních smíšených lesů a krásné výhledy, ale také protáhnout vaše těla a pořádně vám ošoupat nožičky. V logbooku naleznete číslo, které si dobře poznamenejte, bude se vám hodit.

Zpět na listing na Geocaching.com · Námi založené cache · AHA